Druhý svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje relativně krátké období od začátku roku 1639 do poloviny roku 1641, tedy do jeho odjezdu do Londýna (září 1641). Komenský v této době korespondenčně komunikoval mj. se svými přáteli S. Hartlibem a J. Hübnerem (Londýn), s významným slezským básníkem M. Opitzem (Gdańsk), s francouzským filozofem a matematikem M. Mersennem (Paříž), důležitá je i korespondence s bratrským patronem B. Leszczyńským nebo teologicky zajímavá výměna listů s D. Stolciem (Štolcem). Svazek obsahuje celkem 35 listů, kromě vlastní edice dopisů také textově kritický aparát a věcné komentáře, regesty jednotlivých dopisů, bibliografický soupis, obrazové přílohy a rejstříky osob, prací a geografických názvů. Svazek připravili pracovníci Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu AV ČR Vojtěch Balík, Markéta Klosová, Lenka Řezníková, Marcela Slavíková, Martin Steiner, Lucie Storchová, Kateřina Šolcová, Vladimír Urbánek a externí spolupracovník Václav Bok.

Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti fanatismu a pověrám. Podporuje odluku církve od  státu a volá po zachování neutrality státu ve věcech víry. Jeho pojednání klade důraz na význam rozumu a svobody mysli při řešení sporných otázek.

Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však snaha ukázat, v jakém smyslu je příroda živá a produktivní, v jakém smyslu je zobrazením světa idejí a jak chápat úkol umění napodobovat přírodu, resp. v čem spočívají specifika zobrazování idejí v umění.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa. Nyní vychází její české a anglické číslo poprvé ve dvou oddělených svazcích.

Česky psané první číslo sedmého ročníku s hlavním tématem „anarchistické impulzy“ obsahuje původní studie Arnošta Nováka o anarchismu a nerůstu, Veroniky Korjaginy a Terezy Reichelové o využití Maxe Stirnera pro současnou teorii poznání a Dagmar Moravčíkové o možnostech Rancièrova zpochybnění autority učitele v hudebním vzdělávání. V čísle dále najdete prezentaci různých pramenů k dějinám českého anarchosyndikalismu s komentářem Michaela Poláka a výběr překladů poskytující vhled do současných politických a teoretických debat anarchistů v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku. Slovník pojmů je pojatý jako fórum esejů Ondřeje Slačálka, Michaela Poláka, Ivany Veselské, Kristýny Trochtové a Arnošta Nováka k tématu přímé akce. Součástí čísla je rovněž rozsáhlá recenzní studie o sebraných spisech Jiřího Weila a další recenze.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa. Nyní vychází její české a anglické číslo poprvé ve dvou oddělených svazcích.

Anglické číslo Kontradikcí se zaměřuje na zkušenosti různých podob anarchismu ve střední a východní Evropě. Číslo obsahuje čtyři studie: článek Adriana Tătărana o historii rumunského anarchismu, studie Eszter Balázs o maďarském avantgardním umělci Lajosu Kassákovi a jeho vztahu k anarchismu, text Miroslava Michely o kořenech slovenského anarchismu na počátku 90. let 20. století a analýzu Gleba Korana, která se věnuje běloruskému anarchistickému časopisu Navinki na přelomu 90. let a počátku nového tisíciletí. Číslo dále obsahuje esej Grega Piotrowského, který uvádí zkušenosti polského anarchismu v 80. a 90. letech 20. století do kontextu proměn evropského anarchismu po druhé světové válce a esej Ondřeje Slačálka, který se věnuje regionálním rozdílům v dějinách anarchismů střední a východní Evropy. Rozhovor s Iavorem Tarinskim zachycuje příběh bulharského anarchismu a jeho účasti na odporu proti Osmanské říši, monarchistické autoritářské vládě a stalinismu. Číslo představuje také dvě významné osobnosti českého a polského anarchismu první poloviny 20. století: českou anarchofeministku Luisu Landovou-Štychovou prostřednictvím jejího eseje o manželství, rodině a volné lásce a polskou stoupenkyni družstevního socialismu a anarchismu Marii Orsetti skrze její text o teorii nadhodnoty. Důležitou součástí čísla je také fórum o anarchismu a ruské invazi na Ukrajině s účastí jak jednotlivých anarchistických myslitelů (Maria Rachmaninova, Zosia Brom, Wayne Price, Ratibor Trivurac, Volodymyr Iščenko a další) tak i celých anarchistických uskupení. Součástí čísla jsou také recenzní eseje a nekrolog Nicolase Trifona.

In the Gorgias Plato offers a synthesis of what he thinks about the bitter conflict between philosophical and non-philosophical approaches to one’s responsibilities in private and public life. This book contributes to a deeper understanding of this historically and conceptually rich canvas by shedding light on its main topics: speech in its philosophical and non-philosophical forms, psychology in relation to virtuous life, and politics which charges the two former topics with high stakes that call for personal choices.

This volume is a unique publication as it examines the Marxist attitudes in East Central European historiography and archaeology for the first time, with an emphasis on the co-existence of Marxist and other methodologies between the 1950s and 1970s in the local historiographies in question. Its approach is to distinguish between pseudo-Marxism as an ideological tool on the one hand, and Marxism in the form of historical materialism as a way to interpret the medieval world on the other.

Contributors are: Florin Curta, Piotr Guzowski, Adam Hudek, Tereza Johanidesová, Jitka Komendová, Jiří Macháček, Andrzej Marzec, Martin Nodl, Attila Pók, David Radek, Tadeusz Paweł Rutkowski, Iurie Stamati, Rafał Stobiecki, Gábor Thoroczkay, Przemysław Wiszewski, Piotr Węcowski, Martin Wihoda, and Dušan Zupka.

Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v myšlení nemůže stát předmětem.

Pětice přednášek Rozum a existence z roku 1935 přitom patří k nejdůležitějším textům Karla Jasperse, ba filosofie existence vůbec. Vychází z duchovní situace, kterou vyvolala Kierkegaardova a Nietzscheho radikální kritika rozumu, podle níž není již možné rozum nadále nekriticky přijímat jako jediné měřítko života a filosofie. Jak píše Jaspers: „Jen díky rozumu získává existence jasnost, jen díky existenci má rozum obsah.“

Druhá řada přednášek, Filosofie existence z roku 1938, uvádí do Jaspersova chápání filosofie a představuje hlavní myšlenky, kolem nichž jeho filosofování krouží: vztah vědy, filosofie a náboženství; pojem obemykajícího; chápání existence, pravdy, rozumu a transcendence; problém autority a výchovy – a také koncepci filosofické víry. Zde Jaspers předjímá řadu myšlenek, které podrobněji rozvedl v knihách Filosofická víra (1948) a Filosofická víra tváří v tvář zjevení (1962).