Oskar Kraus (1872–1942) war unter den Vertretern der orthodoxen Brentano-Schule der vielleicht originellste Kopf. Er hat sich nicht nur als Mitherausgeber von Franz Brentanos nachgelassenen Schriften verdient gemacht, sondern er hat auch Brentanos werttheoretischen Ansatz für die Gebiete der Ethik, der Rechtsphilosophie und der Ökonomie fruchtbar gemacht. In seinem 1937 erschienenen Hauptwerk „Die Werttheorien. Geschichte und Kritik“ rekonstruiert Oskar Kraus detailliert Brentanos werttheoretischen Ansatz und entwirft davon ausgehend eine kritische Geschichte der Werttheorie von der Antike bis ins 20. Jahrhundert. Im Zentrum steht dabei die Auseinandersetzung mit den relativistischen Theorien seiner Zeitgenossen, denn Kraus sah in Brentanos Ansatz der Wertbegründung ein Mittel gegen diesen ethischen Relativismus.

Oskar Kraus gehörte zur zweiten Generation der Brentano-Schule. In Prag hatte er neben Rechtswissenschaften auch Philosophie bei Anton Marty studiert. Dieser gehörte neben anderen bedeutenden Philosophen wie Edmund Husserl, Thomas G. Masaryk oder Christian von Ehrenfels zur ersten Generation der Brentano-Schule und gilt als der treueste Schüler Franz Brentanos.

Dieses wichtigste Werk von Oskar Kraus ist einerseits für die Brentano-Forschung von Bedeutung. Es richtet sich aber auch an Masterstudierende und Wissenschaftler, die sich für die Grundlagen der Ethik oder generell für die Geschichte der Moralphilosophie und insbesondere die des 19. und 20. Jahrhunderts interessieren. Eingeleitet wird das Buch von Thomas Binder und Hynek Janoušek, die zahlreiche Beiträge zur aktuellen Brentano-Forschung verfasst haben.

Svazek je kritickou edicí veškeré vzájemné odborné korespondence českého filologa a literárního historika Antonína Škarky (1906–1972) a filozofa a komparatisty ukrajinsko-ruského původu Dmytra Čyževského (1894–1977), která se dochovala z let 1939–1972 a čítá přes 80 korespondenčních jednotek.

Vedle standardního edičního aparátu kniha obsahuje úvodní studii, jež poukazuje na jedinečnost editované korespondence, svědčící mj. o tom, že oba bohemisté, žijící po většinu svého života v rozdílných částech politicky rozdělené Evropy, dokázali navzdory nemožnosti osobního setkávání právě v korespondenci navázat a dlouhodobě rozvíjet intenzivní a plodnou spolupráci, která nakonec ve druhé polovině 60. let 20. století vyústila až v konstituování unikátního vědecko-vydavatelského týmu napříč železnou oponou. Korespondence tak podává jedinečné informace o principech fungování odborné komunikace přes železnou oponu i o dobových problémech a limitech provozu humanitních věd na obou jejích stranách.

Britský filosof Rupert Read tematizuje jako nejnaléhavější problém dneška změnu klimatu a ohrožení naší planety. Jestliže skutečně rychle směřujeme k zániku naší civilizace v podobě, jak ji dosud známe, nesmíme podle Reada před celoplanetární krizí zavírat oči, naopak si musíme uvědomit, jak neudržitelná je současná (klimatická) politika. Civilizace však ještě není ztracená, naději na její transformaci autor spatřuje v realistickém, lokálním a komunálním klimatickém aktivismu.

Pátý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje texty, které vznikaly v šedesátých a devadesátých letech minulého století. Jádro svazku tvoří úvahy, projevy, polemiky a rozhovory úzce či volněji související s událostmi československého roku 1968. Jejich vůdčím motivem je vědomí novodobé krize základního vztahu ke skutečnosti: analýza příčin a projevů této krize, stejně jako východisek z ní. Kosík v nich uvažuje například o vztahu morálky a politiky, individua a „velkých“ dějin, socialismu a demokracie, ale zamýšlí se také nad smyslem politiky, nad samotnou ideou a realitou socialismu nebo nad funkcí vědy a techniky v moderních společnostech. Mimoto přemítá o osudu malých národů a ideji střední Evropy. Své úvahy rámuje reflexemi politického dění v Československu šedesátých let, jehož byl v roce 1968 nejen pozorovatelem, nýbrž zároveň aktivním účastníkem. Svazek uzavírají pozdní eseje z devadesátých let, v nichž Kosík hodnotí rok 1968 s odstupem a obohacuje svoji dřívější diagnózu krize moderní doby o nové postřehy.

Druhá audiokniha nakladatelství uvádí dvě výjimečná díla přední osobnosti osvícenství, filosofa, básníka a spisovatele Voltaira. Filosofická novela Micromegas se řadí mezi jedny z prvních vědeckofantastických děl vůbec, Amabedovy dopisy představují v epistulární formě kritiku evropské civilizace, kolonialismu a církve. Obě satirická díla spojuje pohled na vlastní společnost a kulturu z vnější perspektivy. Voltairova díla zůstávají aktuální i více než 250 let po svém vzniku a jsou doplněna o rozhovor s doc. Josefem Fulkou nejen nad texty samotnými, ale i nad širším kontextem doby.

Režie a scénáře dle překladu Hany Fořtové se ujal Hynek Pekárek, v hlavních rolích uslyšíte Otakara Brouska, Jana Cinu, Daniela Krejčíka a Evu Podzimkovou.

K dispozici jako CD MP3 a ke stažení ve formátu MP3.

Slovníkem spisovatelů Království českého Scriptores regni Bohemiae, jehož autorem byl moravský zemský úředník, historik a sběratel Johann Peter Cerroni (1753–1826), vrcholí několik desítek let trvající snahy řady učenců druhé poloviny 18. století postihnout dějiny vzdělanosti českého státu v souladu s konceptem historia litteraria. Do svého slovníku, který tvoří celkem 24 abecedně řazených svazků, zařadil Cerroni všechny jemu známé vzdělance Českého království. Protože doufal v přijetí díla i mimo jazykově české či německé oblasti, zvolil jako jazyk své práce latinu. Ačkoli byl Cerroni za svého života ve světě učenců respektován a svými kolegy nabádán, aby výsledky své historické práce publikoval, k jejich vydání nakonec nedošlo. Na zpracování hesel se podílejí latinisté, germanisté, bohemisté a hebraista, kteří edici opatřili textově-kritickým aparátem a výkladovými poznámkami a přeložili latinské biogramy učenců do češtiny.

Druhé vydání knihy Od zneuznání ke spravedlnosti, nyní s novým titulem, navazuje na kritiku liberálních a libertariánských rozporů z perspektiv kritické sociální teorie a dalších kriticky orientovaných sociálních teorií ve světě. Přechází přitom k náročnější teorii globální sociální spravedlnosti, jež reflektuje především hlediska stále marginalizovaného globálního Jihu. Analyzuje boj proti nespravedlnosti od lokální úrovně až po rovinu globální. Kniha osloví hlavně zájemce o filosofii, globální studia, sociologii a politologii.

This book honors the original and influential work by Göran Sundholm in the fields of the philosophy and history of logic and mathematics. Borne from two conferences held in Paris and Leiden on the occasion of Göran Sundholm’s retirement in 2019, the contributions collected in this volume represent work from leading logicians and philosophers. Reflecting Sundholm’s contributions to the history and philosophy of logic, this book is divided into two parts: the architecture and archaeology of logic.

The essays collected in the ‘architecture’ section cover primarily the systematic approach to basic logical concepts taken by Sundholm, including type theory, epistemic assumptions, and notions of consequence. The ‘archaeology’ section includes contributions focused on Sundholm’s contributions to the history of philosophy and logic. Enclosing these two sections are, on the one end, autobiographical remarks of Sundholm's and, on the other, a paper on cooking and philosophy, reflectinganother of Sundholm's passions in life. This book is of interest to logicians, philosophers, mathematicians, and computer scientists.

This intellectual history of the dissident Hussite reform movement in early 15th century Bohemia explains the process of Hussite radicalization, which led to their overthrow of secular and religious structures in the so-called "first European revolution". It does this by discovering the political relevance of diverse heterodox leaders and the discourses they adapted into mobilizing calls to conflict. As such, the work represents a reimagining of the Hussite revolution which emphasizes the symbolic worldview of its agents. This includes an appreciation of the Hussite debt to unexpected traditions of thought, and of the movement's participation in innovative visions of theo-political order.

Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i v dystopické literatuře propojené s vizualizací urbánního světa. Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.